UMĚLECKÁ DÍLA

Umělecká díla jsou v botanické zahradě umístěna buď trvale nebo dočasně při výstavách. V současné době je ve venkovní zahradě a ve sklenících trvale umístěno kolem dvaceti různých plastik.

Jednou z nejstarších je Žába - fontána u největšího bazénu, kterou zhotovil v roce 1948 akademický sochař František Knaifl z betonu podle skutečného živočicha - americké žáby volské neboli řvavé. Žába byla v roce 2019 odborně opravena restaurátorem Liborem Jarošem.

Ve skupině rostlin Japonska a Číny, která je uspořádána podle vzoru japonských zahrad a používá jejich klasické prvky jako je vodní plocha a kámen, je odnepaměti jako dekorace typická pískovcová lucerna, v roce 2016 přibyla jedna nová. V roce 2019 byla část zídek přebudována a vysázeny nové rostliny. také přibyla japonská brána, v zimě krmítko pro ptáky a v létě zvonkohra.

V roce 1998 přibyla do botanické zahrady tato keramická umělecká díla: Pták s korunkou - Zdeněk Lindovský, Váza - Lubomír Hluštík, Socha piráta - Roman Wenzel, Žardiniera - Petra Hluštíková, Mísa - Milan Růžek, Sumec - Prokop Veselý.

V depozitáři je od roku 1999 skleněná váza od Jaroslava Svobody.

Z roku 2000 zde máme dřevěné sousoší Láska nebeská - Zdeněk Macháček a kovový ozdobný kryt na vodní nádrž v palmovém skleníku od Milana Michny.

V roce 2001 jsme získali hned několik výrobků mistrů uměleckého slévárenství. Jednak je to fontána Had, kopie ukradeného originálu, (z dílny Antonína Paděry, Slévárna barevných kovů - odlévání uměleckých předmětů, Dolní Lhota u Blanska a dále dvě díla z dílny Jindřicha Coufala, Slévárna Alfe, Brno-Chrlice - zahradní lampa a zahradní kašna. Za pohled stojí i okrasná mříž kolem palmy uprostřed palmového skleníku. V depozitáři se nachází ještě keramická socha Vladimíra Drápala pod názvem Hlava ženy z Tvarožné.

V roce 2003 byla do centrálního prostoru fakulty v parčíku před děkanátem umístěna socha Kroužkování od akademického sochaře M. Kotrby.

V roce 2008 po dokončení rekonstrukce areálu byl do prostoru před Ústřední knihovnou instalován objekt kyvadlo - Ano, od Pavla Tasovského,  podle umělce představuje stylizovanou hlavu, jež neustále přikyvuje jako připomínka totalitních dob.

V roce 2019 jsme zakoupili sochu psa Hlídač od studenta AS1 FaVU VUT Nikoly Mojsla a studentka Kristína Haviarová zde zanechala sochu Kristína, kterou vytvořila podle modelu vlastní osoby.

V depozitáři botanické zahrady je množství akvarelů a perokreseb rostlin, které byly určeny na různé výstavní účely, ale jejich původ a autor je mnohdy nejasný, i když se jedná o velmi zdařilé kresby. Nejvíce těchto obrazů nakreslil Antonín Procházka, voják z povolání a amatérský malíř. Část z těch nejzachovalejších byla za přispění Sdružení přátel botanické zahrady odborně zarámována a je použita na výzdobu zasedací místnosti a kanceláří botanické zahrady. Snad se v příštích letech podaří tímto způsobem ještě nějaké obrazy zrenovovat.

Botanická zahrada je stále otevřena umělcům i jejich dílům. Vystavovali zde kromě výše uvedených ještě tito výtvarníci:

Milan Michna - umělecké kovářství

Josef Vajce - kamenné plastiky

Jan T. Strýček, Moravská gobelínová manufaktura - gobelíny

Jaromír Gargulák - bronzové plastiky

Táňa Mikušová - fotografie

Jaroslav Záhora - kresby rostlin

Botanická zahrada používala pro své účely doposud i kreseb dalších malířů jako jsou Vojtěch Štolfa, Pavel Tesař, Pavla Hochmanová - Dvorská, Blanka Ponížilová, Jiří Moravec, Lucie Urbanová, Pavlína Kourková, Jaroslava Fišerová.

V průběhu let byly vystavovány nádherné fotografie, především rostlin a živočichů, autoři: Veronika Souralová, Vilém Žák a mnoho dalších.

Prameny Země od sochaře Jana Šimka

V roce 1997 byly postaveny nové skleníky podle návrhu architekta Josefa Talandy. Součástí několikaleté stavby byla nejen rekonstrukce záhonů systému v prostoru zahrady před skleníky, ale i realizace velkého kompozičního díla sochaře Jana Šimka pod názvem Prameny země. Dílo se skládá ze čtyř kamenných fontán a v jejich středu, před nejvyšším skleníkem, je strom. Kamenným materiálem jsou čtyři druhy hornin: žula, pískovec, jílová břidlice a vápenec. Ze žuly z lokality Žulová (okres Jeseník) je vytvořeno dílo pod názvem Kruh mlčení. Z pískovce z lokality Rudka u Kunštátu je vysochána tvarová skladba Dávné znění. Jílová břidlice tvořící kompozici Portály živlů pochází z lokality Vítkov - Lhotka (okres Opava). Vápenec (Čebín u Brna) tvoří sevřenou kompozici Svědkové věků.

Poselství živlů, tak se dají nazvat siluety a struktury kamenů začleněné v botanické zahradě, které vytržené z hloubek země a dnes obnažené symbolicky konfrontují náš současný běh života, naše žití s prapůvodními elementárními silami Země. Budeme ještě schopni vést dialog s těmito zdánlivě němými svědky? Když budeme pozorně naslouchat, pocítíme, že tyto živly vyzařují pulzující tep, tajemnou rezonanci svých vlastností, krásu barev. Struktura svébytných tvarů vytváří ve vzájemném kontrastu i souladu dramatickou symfonii země. Různé druhy hornin, vápenec, břidlice, pískovec a žula, jsou rozmístěny do meditativních uskupení a labyrintů jako výzvy a svědecké výpovědi, které promlouvají svým archaickým a mýtickým zjevem, aby v lidech probouzely, možná až z hlubin nevědomí, archetypální ozvěny, jež jemně spojují naše myšlení s dávnou tajemnou minulostí. Pulzujícími prameny vody jsou vystiženy jejich rozličné charaktery a energie, které vzájemně vytvářejí monumentální celek. Ten by měl vést k zamyšlení nad smyslem lidského bytí v rámci přírody.

Středem celé kompozice je na tomto obřadním místě mandloň obecná (Prunus dulcis), věkovitý pokroucený kmen, na jednolité zelené ploše trávníku, která nenarušuje představovanou posvátnost místa. Tento starý strom je již nahrazen mladým jedincem, čímž se přirozeně naplní koloběh života na Zemi, ale transcendentální otázka o smyslu existence „Odkud?, Proč? a Kam?“ zůstane zachována.

1. Kruh mlčení

Vyvřelé pratvary z žuly povýšené do symbolů a sochařsky dotvořené do mlčenlivého, tajemného kruhu věčnosti, v jehož středu kontrastuje stále proměnlivý a hučící živel vody. Vyryté obrazce připomínají emotivní první lidské stopy a dotyky v přírodě.

Žula z lokality Žulová v podhůří Rychlebských hor. Tato světlá slezská žula, stará zhruba 300 milionů let, je vyvřelá hornina utuhlá v hlubokých částech zemské kůry. Petrograficky jde o biotitickou žulu (granit), tvořenou draselným a sodnovápenatým živcem, křemenem a tmavou slídou (biotitem).

Nejvýznamnějším rostlinným druhem této skupiny je hvozdík moravský (Dianthus moravicus), endemit rostoucí jen na několika lokalitách jihozápadní Moravy, v údolích řek Jihlavy, Rokytné a Dyje. Je zde vysazeny také kostřava (Festuca), jestřábník (Hieracium) a kontryhel (Alchemilla) s kapkami živé vody na okrajích listů.

2. Dávné znění

Tvarová skladba z pískovce, který ve své poetické barevnosti se zvláštním oblým tvarováním působí klidným dojmem lyrické výpovědi. Ta dosvědčuje, že i v dramatu země může být něha a pokora.

Pískovec z lokality Rudka u Kunštátu. Ukládal se asi před 90 miliony let v mělkém prostředí pláže křídového moře, které na území Čech a Moravy spojovalo oblast severozápadní Evropy se sedimentační oblastí Západních Karpat. Petrograficky se jedná o křemenný zvrstvený hrubozrnný pískovec žlutohnědě zbarvený oxidy železa.

Podloží s vysokým obsahem písku je typické svou propustností pro vodu a malým podílem humusu v substrátu. Na ukázku jsme vybrali druhy zběhovec plazivý (Ajuga reptans), kakost krvavý (Geranium sanguineum), který roste jak na písčitých, tak i na vápnitých podkladech, tzn. i na pískovcích s vápnitým tmelem jako je tento. Přízemní listovou růžici tvoří máchelka srstnatá (Leontodon hispidus), bylina podobná pampelišce. Na jaře rozkvétá modrý kosatec sibiřský (Iris sibirica) a žlutý keř kručinka (Genista).

3. Portály živlu

Břidlice - její expresivní a dramatické tvary vrstvených ker vzájemně se křižující a tmavé jako hlubiny země vytvářejí fantazijní vzpínající se labyrint síly a dynamiky.

Břidlice z lokality Vítkov-Lhotka. Hornina se ukládala během spodního karbonu, přibližně před 320 miliony let, v relativně hlubokém prostředí mořské pánve a odráží horotvorné pochody vytvářející převážnou část Českého masivu (variscidy). Petrograficky se jedná o rytmické střídání černošedé jílovité břidlice a prachovce.

Kyselou horninu zde doplňují kostřava (Festuca), bíle kvetoucí silenka nicí (Silene nutans) a dobromysl obecná (Origanum vulgare). V místech, kde není půda příliš hluboká a převažuje štěrk najdeme domácí sukulentní rozchodníky ostrý (Sedum acre) a šestiřadý (S. sexangulare) a kavkazský rozchodník pochybný (S. spurium) v červenolistém kultivaru ´Purpurteppich´.

4. Svědkové věků

Sevřená kompozice z vertikálních hmot vápencových kamenů, jejichž obrysy svírají a umocňují tajemnost skrytého pramene. Vertikály jako kruh kamenných svědků jsou v jeho pootevřené části konfrontovány s nízkým kamenem jako symbolickou stolicí věků.

Vápenec z lokality Čebín u Brna. Hornina se usazovala během svrchního devonu, zhruba před 365 miliony let, v mělkém prostředí tropického moře mezi útesy tvořenými korály a podobnými organismy. Petrograficky se jedná o světle šedý masivní velmi čistý vápenec.

Hornina je doplněna rostlinami charakteristickými pro vápencová podloží, tzv. kalcifyty. Nejkrásnějším druhem je kosatec nízký (Iris pumila), který u nás roste jen na několika lokalitách, z nichž nejznámější jsou Pavlovské vrchy. Dalším druhem je pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), která má oblibu k vápenci již ve svém jméně. Následující tři druhy mají šedé zbarvení, které je typické pro rostliny rostoucí na výslunných a suchých místech, jakými právě vápencové lokality často jsou. Je to alpská sivolistá kostřava (Festuca cinerea), tráva s listy tuhými jako drátky, svízel sivý (Galium glaucum) a jihoevropská tařice zední (Alyssum murale), která kvete na jaře žlutými květy uspořádanými v plochém okolíku. Vzácný je nízký lýkovec vonný (Daphne cneorum), keřík kvetoucí růžovými, silně vonnými květy.