Jaroslava Rohela zajímaly rostliny už jako malého kluka. Bavilo ho poznávat tyto „zelené poklady“, jak je sám nazývá, nejen ve sklenících v botanickém kroužku, ale i při svých dobrodružných výpravách do přírody. Studium botaniky na vysoké škole pak bylo vlastně samozřejmým krokem na cestě lemované určováním, zakládáním a lisováním nasbíraných rostlin. Jarda si v bakalářském stupni vybral program Ekologická a evoluční biologie se specializací na botaniku a nyní pokračuje v navazujícím magisterském studijním programu Botanika se specializací na biosystematiku rostlin. Je mu 22 let a zajímá se jak jinak než o botaniku a přírodní vědy, ale také o jejich popularizaci, třeba formou organizace biologických soustředění a dalších akcí. Mimoto je instruktorem zážitkových akcí a má rád večery u ohně s kytarou i vůni starých knížek a herbářových sbírek.
Nad tím, jak to popsat, jsem si lámal hlavu už od malička. Zatímco kluci většinou chtěli být hasiči, policisty, bagristy nebo třeba popeláři, mně se nedařilo takto jednoduše odpovědět. Chtěl jsem pěstovat rostliny. Mít je ve skleníku a pozorovat, co se stane, když jim něco provedu . Zopakovat svůj pokus a sledovat, jestli rostlina zareaguje stejně. Neomezovat se jen na jeden druh, ale zkoušet to na mnohých, prostě vždy mě lákalo pěstovat hodně rostlin a dělat na nich ještě víc experimentů. A za ty roky se to nezměnilo, jenom mě postupně napadají složitější a rozsáhlejší pokusy.
O rostliny jsem se zajímal snad úplně vždycky. Už jako malý jsem chodíval do skleníků na kroužek o rostlinkách, odkud jsem si tyto malé zelené poklady nosil domů. No, a většinu těchto pokladů mám doteď, jenom už jsou často trochu větší, a tak řeším problém, kam s nimi :-) Taky mě fascinovalo poznávat krásy přírody a zejména rostliny v mém okolí. Každá taková „výprava“ do přírody mě bavila, bylo to svým způsobem dobrodružstvím, vždycky v něčem nové a tajuplné.
Během těch let jsem se toho postupně docela dost naučil. To mi přišlo vhod při vypracovávání SOČ (středoškolská odborná činnost), což pro mě byla jedna z prvních větších zkušeností s odbornější botanikou. Mimo jiné jsem si také užil spoustu krásných večerů naplněných určováním, zakládáním a lisováním nasbíraných rostlin. A pak už byla cesta na výšku.
Hlavně skvělí lidé a příjemné prostředí, kde jsem se cítil dobře. Na střední škole jsem se při různých příležitostech podíval na více univerzit. Různé měly různé výhody a nevýhody, ale tady jsem se cítil tak přirozeně jako málokde a setkal jsem se s mnoha velmi příjemnými a zkušenými odborníky, u kterých jsem měl pocit, že si na nic nehrají. No, a díky skvělým lidem je tu taky botanika na velmi dobré úrovni, takže jsem věděl, že se tu mám co a od koho naučit :-) A k tomu je ještě v Brně, kde jsem žil a kde se mi líbí.
Sice by mě lákalo vyzkoušet si, jak to chodí na jiných univerzitách, ale neměnil bych.
Protože je to botanika. Mohl jsem se tak už od prvního ročníku na vysoké škole věnovat tomu, co mě zajímá, baví a naplňuje. Studium nabízí spousty praktické výuky včetně praktické bakalářské práce, která rozhodně není všude samozřejmostí.
Prvák jsem absolvoval v době pandemie Covidu, většina studia tak byla z domova a změna prostředí se tedy pro mě příliš nekonala. Ale jinak jsem si na univerzitní prostředí zvykl docela lehce – Masarykovu univerzitu jsem při různých příležitostech navštěvoval i během střední školy, a tak pro mě univerzitní budovy nebyly neznámé. K tomu jsem během prvních semestrů studia chodil na brigádu do herbáře tady u nás na Ústavu botaniky a zoologie, takže jsem zde trávil poměrně hodně času a rychle si zvykl.
Studuju v budovách s herbářem, knihovnou, mikroskopy a laboratořemi, mezi skvělými lidmi, takže není mnoho co bych si přál víc. Ale kdybych měl něco najít, občas mě mrzí, že celý Univerzitní kampus, kde se pohybuju, je moderní budova. Chybí mi tady ten pocit, který mám, když navštívím nějaké instituce nebo jiné pracoviště univerzity sídlící v historických budovách. To stoupání po starých kamenných schodech, po kterých přede mnou stoupaly celé generace studentů a význačných profesorů, klenuté stropy a široké zdi, které mnohé zažily. Nejrůznější tajemná zákoutí opředená tajemstvími. Oproti tomu kampus je budovou ze skla a oceli, narýsovaný podle pravítka. Ale tím možná vytváří otevřenější a přátelštější prostředí. A taky prostředí navržené na to, aby se v něm mohla dělat věda, což u historických budov nebývá vždy snadné, a to je pro náš kampus nespornou výhodou.
V Brně žiju už přes 15 let, takže je to město, ke kterému mám docela silné vazby. Líbí se mi, jak je malé a poměrně velké zároveň a že je v něm docela hodně zeleně. Zamiloval jsem si, jak je Brno rozdělené do mnoha částí, mezi kterými jsou zalesněné kopce. Takže až do té doby, než vyjdete na kopec, často ani netušíte, že se za lesem před vámi ukrývá další obrovská městská část nebo sídliště. A jak se občas říká, že Brno je vlastně jedna velká vesnice, tak já bych to upravil. Podle mě je Brno je soustava několika vesnic propojených šalinou. V mnohých částech včetně míst v centru byste ani nepoznali, že jste ve městě. Zároveň zde ale najdete a seženete skoro všechno, aniž byste museli jezdit někam jinam, od nejvyššího mrakodrapu v republice přes noční život až po noční rozjezdy MHD.
A to se netýká jen služeb, které Brno nabízí. Brno je úžasné i z hlediska květeny. Setkávají se zde hranice biogeografických podprovincií (oblastí se specifickou květenou). Z východu sem zasahuje hranice karpatské oblasti, z jihu tady končí panonská oblast a ze západu sem zasahuje hercynikum. To jsou tři podprovincie ze čtyř, které se v České republice vyskytují (ta čtvrtá k nám zasahuje jen okrajově z Polska). Což ve zjednodušení znamená, že v Brně můžete najít skoro všechno z toho hlavního u nás a spousta druhů zde dosahuje hranic svého rozšíření. A kde jinde byste chtěli studovat, když hromadu z toho, co se učíte, máte hned po ruce?
Já moc čas nerozlišuju na volno, studium nebo práci v oboru. Vším, co dělám, totiž nějak prostupuje botanika, i když z mnoha různých úhlů pohledu. Mimo odborné botaniky se věnuji například pořádání akcí, které ukazují především středoškolákům krásy přírodních věd. Zmínil bych třeba Interaktivní biologický seminář IBIS na Masarykově univerzitě, v rámci něhož spolu s dalšími studenty chystáme zajímavé a často netradiční úlohy z rozmanitých oblastí biologie, které může řešit každý žák střední školy. Kromě úkolů řešených online na dálku pořádáme ročně také několik soustředění, během nichž si mohou účastníci mnohé věci včetně malého výzkumu vyzkoušet na vlastní kůži.
Zapojuji se i do aktivit pro širší veřejnost a nedávno jsem absolvoval roční kurz instruktora zážitkových akcí. Všechny tyhle věci mě posouvají dopředu a dávají spoustu inspirace. Jinak rád trávím čas v přírodě a rozhodně nepohrdnu pozváním na večer u ohně s kytarou. Mimo jiné mám taky moc rád vůni starších knížek a herbářových sbírek.
Vyberu skupinu předmětů. Hodně pro mě znamenají zejména terénní cvičení a exkurze, často několikadenní, kde je možnost pozorovat přírodu, živočichy a rostliny v ní naživo, vše doprovázené o výklad odborníků. Zároveň se taky díky skvělé atmosféře školního výletu / výletu party kamarádů mnohem lépe seznámíte se spolužáky i s vyučujícími. Takových exkurzí je hned několik. Během těchto dní se toho můžete naučit neskutečně moc a následně si díky nim při teoretické výuce dokážete představit, o čem je řeč a jak dané věci fungují. Je pokaždé radostí sledovat to znova v přírodě. Spatřovat v ní jednotlivé zákonitosti a fenomény, porozumět tomu, jak některé věci fungují. Klást si otázky, proč je třeba něco jinak, objevovat různá vysvětlení.
Všechno záleží na studentech. Nicméně tato možnost je u nás takřka povinná – už bakalářská práce u nás sama o sobě zpravidla představuje menší výzkum, kde si studenti osahají a vyzkouší výzkumné metody. Často k tomu ještě získají výsledek, který lze dále využít. Zároveň si myslím, že výzkumníci, ať už z univerzity či z jiných pracovišť, velmi ocení každého nadšeného spolupracovníka. Takže když chcete a jste ochotní pro to něco dělat, tak si často velmi brzy můžete začít vybírat.
Během studia jsem se v rámci různých výzkumů a exkurzí do zahraničí už několikrát podíval. Zatím ne na Erasmus nebo delší stáž, protože stále mám pocit, že je toho strašně moc, co mi studium na našem ústavu může dát a kam se můžu posouvat. Ale nabídka různých pracovních pobytů i stáží v zahraničí je i u nás široká a do budoucna bych se určitě na nějaké jiné pracoviště nebo univerzitu chtěl vypravit. Dává to úplně nové rozhledy a zkušenosti.
Velmi rád bych se nadále věnoval rostlinám, ale dělat si přesné plány netroufám. Jak se říká, biolog často netuší, co bude dělat za dva roky, natož aby si něco plánoval na delší dobu. Láká mě zůstat ve výzkumu a ve vědě. Mimo jiné bych taky rád pokračoval v přibližování světa krás přírodních věd (nejen) středoškolským studentům.
Ať si vyberou sami podle toho, co je baví, kde je jim příjemně a co jim dává v životě smysl dělat. A že pokud si nejsou jistí, kterým směrem by se chtěli vydat, tak vždycky je možnost to změnit a není třeba se toho příliš bát. Znám spoustu spolužáků, kteří během prvního roku studia zjistili, že jim vybraný obor nevyhovuje. Přešli na jiný, kde jsou spokojení a mnohdy patří k nejlepším studentům oboru.
Jinak bych velmi doporučil zajít na den otevřených dveří. Zpravidla zde potkáte i studenty jednotlivých programů. Nikdo neví lépe, co dané studium obsahuje, než ti, kteří si jím prošli. A vy tak můžete nejlépe zjistit, co by bylo vhodné právě pro vás.
V březnu se konaly schůzky zástupců vedení fakulty se studenty a studentkami, kteří jsou členy programových rad. Proč jsou podstatné pro řešení podnětů z předmětové ankety? Zeptali jsme se proděkanky Markéty Munzarové.
Již jako malá toužila po poznání a odhalování záhad světa okolo nás. I proto si Erika Bajusová po maturitě na gymnáziu v Košicích vybrala prestižní studijní program Lékařská genetika a molekulární diagnostika na Přírodovědecké fakultě MU. Erice je 24 let a nyní pomalu dokončuje první ročník navazujícího...
