Dračinec

Rod dračinec neboli Dracaena, z čeledi chřestovitých zahrnuje přibližně 40 druhů. Většina z nich pochází ze Starého světa (Evropa, Asie), zatímco z Nového světa se k nám rozšířila Dracaena americana. 

Dračinec vroubený (Dracaena marginata) je původem z Madagaskaru. Listy této rostliny jsou úzké, kopinaté s hnědočervenými okraji. Vyrůstají ze štíhlého bělavého kmínku, na němž po odpadnutí zanechávají tmavé jizvičky. Vhodné je vlhčí, světlé prostředí bez přímého slunečního záření. Rozmnožujeme pomocí řízků uložených pod fólií na směsi rašeliny a písku.

Z kořenů druhu Dracaena fragrans vyrůstá mohutný stonek, který vprostřed obrůstá obloukovitými listy se širokým světlým pruhem. Nezbytná je vysoká vzdušná vlhkost a hojná zálivka během celého roku mimo zimu, protože v té době rostlina kvůli menšímu množství světla spotřebovává méně vody.

Dracaena draco získala svůj název podle lepkavé červené tekutiny, co z ní vytéká a připomíná dračí krev. Tato šťáva se začala v hojném množství odebírat, a tak rostliny dříve velice typické pro Kanárské ostrovy, se dnes v přírodě bohužel moc nevyskytují.

Dracaena deremensis patří také mezi teplomilné rostliny. V zimě snáší nízké teploty pod 15 °C jen po krátkou dobu. Její dřevnatý stonek obklopuje růžice mečovitých listů. Kromě převládající zelené barvy jsou na listech i světle žluté pruhy. Opad listů způsobují špatné podmínky pro růst. V příhodných podmínkách listy téměř neztrácí. Daří se jí na rozptýleném světle, v zimě i na přímém. Vyžaduje hojné zalévání i rozprašování. Hrozbou pro tyto rostliny jsou nejen červci a svilušky, ale také trvalé mokro či přeschnutí.

Dračince se často zaměňují s dračinkami, vědecky Cordyline. Liší se však svými kořeny. Ty jsou u dračinců zbarveny do žluta, ale u dračinek jsou bílé a tlustší.